Dnes pobřežní země vlastní okolní mořské vody táhnoucí se 200 námořních mil od jejich pobřeží, pokud jde o výhradní práva na využívání jejích zdrojů (jejich výlučná ekonomická zóna (VHZ)).
Předchozí limity 3 a později 12 námořních mil (nm) jsou údajně podobné dosahu výstřelu z děla, a proto mohly být stanoveny ze strategických důvodů.
Island rozšířila svou EEZ na 200 nm během válek tresek, aby zajistila a mohla bránit rybolovná práva proti Britům. Chile a Peru již požadovaly v roce 1947 výlučné ekonomické zóny o 200 nm, ale nevím o jejich důvodech.
Nepochybuji o tom, že na rozdíl od Islandu je hlavní motivací pro založení velkých VHZ je rozšíření území ze strategických důvodů a zajištění mořských zdrojů (zejména energetických zdrojů).
Existují však i jiné případy, kdy existují důvody zdánlivě malého významu (no, pro Island měl rybolov velkou důležitost, aby se s Brity setkal s velkými spory) byla motivace zemí rozšířit svou VHZ nad předchozí hranice 12 nm? Jaké byly důvody Chile a Peru? Zajímají mě zejména případy, kdy bylo zjištěno, že nejdůležitějším faktorem je rybolov.